Jak plynul dnešní den: sněhové překvapení a dobroty

Ráno v osm jsem si pověsila na krk foťák a vyrazila na bus, páč jsem musela k lékaři a chtěla jsem ve městě koupit šunkovar. Jen jsem se předtím, než jsem vyklouzla z domu, musela vrátit a vyměnit jarní boty za zimní:-))

Na zastávce jsem byla o trochu dřív. Rozhlížela jsem se, co bych vyfotila, když tam nic extra zajímavého není. Ale něco přece jen jo - tak schválně, co vše se dá najít v okolí autobusové zastávky? Faktem ovšem je, že dnes tam toho bordelu vidět moc není:-))

Tohle tipuju, že je asi nějaká součástka z auta.

Není to moc poznat, ale je to rukavice:-)

Metr od odpadkového koše leží plechovka.

Lžíce a zápalky ... už chybí jen ešus a zbytky ohniště:-))

Konec prohlídky zastávkového bordeliště, odjíždím:-)

V čekárně lidí hafo, takže jsem měla skoro tři hoďky času na čtení. Určitě všichni uhádnete, kterou knížku jsem měla s sebou:-)

Z dopoledne stráveného v čekárně mi vyhládlo, takže jsem se cestou zpátky zastavila v bagetárně.

Další zastávka byla v lékárně. Jedny tabletky neměli, tak mi na ně vypsali nový recept do jiné lékárny. Na tom samozřejmě nic zajímavého není, to bylo až potom - v dalších dvou lékárnách mi recept vrátili s tím, že ho nemohou přečíst:-))

Nakonec jsem šla pro šunkovar, ale nepochodila jsem. Od Tescomy vše možné, jen šunkovar vyprodaný, a prý bude až na jaře :-(

Zpáteční cesta stojí za zmínku - podařilo se mi nastoupit do špatného autobusu:-) Protože jsem se zabrala do čtení, všimla jsem si toho, až když se ozvalo - konečná stanice, vystupte si prosím:-)

Brnkla jsem dceři, ať mě vyzvedne, a šla jsem se podívat k řece. Krtek tam vytvořil pěknou překážkovou dráhu, jen to pod tím popraškem není moc vidět:-)

Kachny zrovna schůzovaly. Chystala jsem se slézt až dolů k vodě, když tu za mnou zatroubilo dceřino auto - takže další fotky jsem už nestihla:-)

Už jsme doma - téměř při každém návratu zakopávám před barákem

o naší hladovou kočku:-))

Nakrmila jsem kočku, poklidila, dala si kafe a od dcery jsem vyfasovala dítě na hlídání. Odtáhla jsem ho od počítače do kuchyně a připravili jsme k večeři špízy.

Ještě jsme se pustili do strouhaného koláče. Těsto šlo hůře strouhat, páč jsme měli čerstvé těsto - dát ho ale vychladit do ledničky by znamenalo každých pět vteřin poslouchat "Už to bude??" ... tak jsme radši strouhali čerstvé těsto:-)