u Ajky: VŠEDNÍ ŠNEČÍ DEN

Na jedné malé zahrádce, v úkrytu pod velkým balvanem, bydlelo pět malých šnečků. Toník, Bertík, Kubík, Lojzík a Karlík.
Každé ráno vylézali z úkrytu a hledali něco dobrého na zub. Ani dnes tomu nebylo jinak. Domluvili se, že se po jídle sejdou u houpačky, a rozběhli se něco posvačit.

Bertík zamířil k paprikám, měl chuť na něco ostřejšího.

Toník dostal chuť na ostružiny. Vybral si tu nejzralejší, už už se do ní chtěl zakousnout, když vtom si jí všiml. No tak to ne, po nějaké uslintané mouše dojídat nebudu, pomyslel si Toník a odplazil se pryč.

Vyšplhal se na druhou zralou ostružinu, ale zase smůla.

Ani u třetí ostružiny neměl štěstí.

Ale naštěstí ten zelený brouk zralou ostružinu přehlédl či co, a Toník mohl konečně v klidu posvačit:-)

Kubík měl zas chuť na něco kořeněného, tak se s velkou chutí na nejbližším záhonku zakousl do petržele.

U Karlíka vyhrála cuketa, protože má rád šťavnaté svačinky:-)

Lojzík je na sladké, tak že prý si půjde líznout trochu pylu z kytek. A jak si tam tak hodoval, koutkem oka zahlédl něco, co určitě kytka nebyla.

A jéje, vosák ...
Lojzík se otočil jak na obrtlíku a mazal pryč:-)

Zastavil se až u houpačky, kde už na něj kamarádi čekali. A jak tam tak přemýšleli, co budou dělat, zahlédli na pařezu berušku.

Seskočili z houpačky a hurá za beruškou!

Ale beruška na ně přece nebude čekat! Než ti loudové vylezli nahoru, byla už dávno v tahu.

Šnečci slezli zpátky dolů do trávy a šmejdili dál po zahradě, když tu se jim do cesty připletla dlouhá železná tyč. Chtěli ji přelézt a pokračovat dál, ale Bertík si vzpomněl, že podobné tyče kdysi zahlédl na dětském hřišti ... jen tady té tyči něco chybělo.

Bertík se rozhlédl po zahradě a za chvíli volal kluky na pomoc. Sice se moc divili, proč se mají táhnout s nějakým starým prkénkem, ale přece jen Bertíkovi pomohli.

A pak nestačili kulit oči ...

Bertík jim vyrobil houpačku!

Toníka s Lojzíkem za chvíli přestala houpajda bavit a šli se podívat po okolí, jestli nenajdou ještě něco dobrého na zub. Měli štěstí, něco přece jen našli - vypadalo to jako angrešt a válelo se to po zemi.

Toník poklepal Lojzíkovi na budku - ochutnáme?

Lojzík se nenechal dvakrát přemlouvat.

Že by jim to zrovna chutnalo, to ne ...

párkrát si kousli a běželi zpátky za kamarády.

Když šneky přestala houpačka bavit, dál se ploužili zahradou, když tu náhle zpozorněli ... co se to proti nim plazí za podivné válečky?

Za chvíli to bylo jasné - housenky!

A celé stádo!!

Karlík najednou dostal nápad, otočil se, kmital na melounový záhon a volal: Klucííí, můžeme si s nimi zahrát fotbal!

Šneci zajásali, teď ještě jestli budou souhlasit housenky.

Housenky se tedy moc nadšeně netvářily, mířily právě na kedlubnové pole a ztrácet čas s partou slimejšů zrovna nemínily, ale pak se přece jen jedna osmělila a přišla k míči blíž.

Pak si dodaly odvahu i další housenky.

Největšímu válečku, který vypadal jako šéfová všech housenek, vysvětlil Lojzík pravidla fotbalového zápasu.

Housenka se tvářila, jako že rozumí, a že hodí řeč s kolegyňkami.

Tak se housenky radily a šnečci čekali.

Nakonec teda že jo, že fotbal zkusí. Jedna housenka se rozběhla a silně do míče kopla ... a nic. Ta šišatá koule se nepohnula ani o píď!

Hned se housenka na Karlíka osopila, co to přitáhl za šutr.

Zase daly housenky hlavy dohromady.

A že tedy zkusí ještě jeden pokus.

A jéje, teď si chudinka housenka málem krk polámala!

Housenky prohlásily, že se na nějakej fotbal můžou vykašlat.

Jednu housenku ale napadlo do míče kousnout.

Chtěli jste nás obalamutit! ... křičela na šneky.

Holky, zpátky, místo fotbalu bude svačina!

To byl fofr .... jak housenky slyší o jídle, jsou jak z řetězu utržené. Přelézaly jedna přes druhou a málem se popraly.

Vrhly se na ten míčomeloun a ukázaly světu, že kudy housenka projde, nic zeleného nezůstane. Marně se jim šneci snažili v té žranici zabránit.

Z melounku za chvíli zbyly fakt jen drobky!

Po melounové žranici šly housenky svou cestou a šnečí kluci zamířili na nedaleké rebarborové políčko.

Ale na rebarboře si už pochutnával někdo jiný. Jak ten brouk šneky zahlédl, nastartoval své motorové nožičky a rychle pryč.

A šneci hurá za ním!

Ale kdo to kdy viděl, aby šnek dohonil brouka, že:-)

Nechali šneci brouka broukem a šli si hledat jinou zábavu.

Kousek za rebarborou zahlédli kočičí misku na vodu a Kubíka hned napadla lotrovina. Že prý vylezou na ten klacek nad miskou, a až se půjde kočka napít, skočí jí za krk! Kluci šneci byli pro každou srandu, takže za chvíli už byli všichni nahoře na prkně.