Před pár dny, zrovna když přišla zima a s ní i sníh, narodil se malý sněhuláček ...
Chvíli se udiveně rozhlížel kolem sebe, a pak se vydal na průzkum.
Po pár krocích se zastavil před stromem,
prohlédl si ho ze všech stran a pak vzhlédl vzhůru do koruny ...
Pane jo, ti lidi ten strom ale opižlali ... A ještě něco sněhuláčka zaujalo ... Co to za tím stromem je??
Sněhuláček byl zvědavý a šel se podívat. Ale dělat to asi neměl ... Z úkrytu za stromem vylezla chlupatá příšera a namířila si to rovnou k němu!
Sněhuláček ztuhnul a hrál mrtvého ... Snad ho ta potvora nechá na pokoji.
Chlupatá příšera byla asi zrovna sytá, no jak jinak si to vysvětlit ... Sněhuláčka jen několikrát obešla a šla dál svou cestou. Sněhuláček si oddechl a pokračoval v prohlídce zahrady.
Tady zůstal sněhuláček v úžasu stát.... Co to může být?? Hmmm ... To asi budou ty známé kruhy v obilí ...
I tady se sněhuláček zastavil. Co v tom pytli asi tak je?
Rozhodl se tomu přijít na kloub a pytel rozvázal.
Ale nebyl o nic chytřejší:-)
Tohle bylo sněhuláčkovi jasné. To je had. Jen nechápal, proč ho mají lidi namotaného na plotě ...
Jejda, a copak je tohle? Sněhuláček už slyšel o kytkách, ale ty prý jsou zelené a barevné a voní ...
Sněhuláček si opatrně přičichl. Ne, to nebude kytka ... Ale sněhuláček by tak rád nějakou kytku viděl. Rozhlížel se po něčem zeleném a uviděl! Hned se tam rozběhl ...
Je to zelené a voní to, to bude kytka!
A tady je i něco barevného, další kytka!
Jé, a tady roste kytka přímo ze sněhu! Sněhuláček si rychle běžel přičichnout:-)
A tady je taková obrovská kytka! Sněhuláček byl rád, že i v zimě našel tolik kytek, ale už by si zas rád prohlížel něco jiného.
Kousek od té obrovské kytky zahlédl něco jako žebřík. Nelenil a šel to prozkoumat. Zkusil šplhat nahoru ... Šlo to:-)
Ale čím byl sněhuláček výš, tím se mu šplhalo hůř...
Pohlédl vzhůru a bylo mu jasné, že tím houštím nahoře neproleze. Sešplhal tedy zase zpátky na zem a pátral dál po něčem zajímavém ...
Zahlédl průhledný domeček a napadlo ho vylézt na střechu.
Ale nic moc neviděl, tak povylezl ještě o kousek výš a rozhlížel se.
A hele, tam je jakási chaloupka na kuří nožce! Sněhuláček sklouzl ze střechy a běžel se podívat...
Nelenil a vyškrabal se po té kuří nožce nahoru, páč byl zvědavý, co v sobě chaloupka ukrývá. Hmm ... Jen zrní ... Na co ho tu lidi skladujou?
Najednou nad sebou sněhuláček zaslechl jakýsi šustot... Zdvihl hlavu a užasle sledoval, jak se cosi snáší z oblohy a usedá to vedle chaloupky...
A teď se to podívalo přímo na něj! Sněhuláček na nic nečekal, vzal nohy na ramena a pelášil pryč.
Zastavil se až u lavičky. Vyskočil nahoru, a že si trochu odpočine. Jak tak pokukoval kolem, padlo mu do oka něco červeného, zpola zasypaného sněhem ... Seskočil z lavičky a běžel se tam podívat.
Traktor! A že sněhuláčka už opravdu bolely nožičky, hned nasedl a snažil se nastartovat. A ono nic ... Aha, asi není benzín ...
Ale o kousek dál spatřil sněhuláček další vozítko. Ještě že jsou ti lidi tak nepořádní a nechávaj to válet venku ...Tohle mělo nádrž plnou. Sněhuláček nasedl a odfrčel podívat se za barák.
Chvíli se udiveně rozhlížel kolem sebe, a pak se vydal na průzkum.
Po pár krocích se zastavil před stromem,
prohlédl si ho ze všech stran a pak vzhlédl vzhůru do koruny ...
Pane jo, ti lidi ten strom ale opižlali ... A ještě něco sněhuláčka zaujalo ... Co to za tím stromem je??
Sněhuláček byl zvědavý a šel se podívat. Ale dělat to asi neměl ... Z úkrytu za stromem vylezla chlupatá příšera a namířila si to rovnou k němu!
Sněhuláček ztuhnul a hrál mrtvého ... Snad ho ta potvora nechá na pokoji.
Chlupatá příšera byla asi zrovna sytá, no jak jinak si to vysvětlit ... Sněhuláčka jen několikrát obešla a šla dál svou cestou. Sněhuláček si oddechl a pokračoval v prohlídce zahrady.
Tady zůstal sněhuláček v úžasu stát.... Co to může být?? Hmmm ... To asi budou ty známé kruhy v obilí ...
I tady se sněhuláček zastavil. Co v tom pytli asi tak je?
Rozhodl se tomu přijít na kloub a pytel rozvázal.
Ale nebyl o nic chytřejší:-)
Tohle bylo sněhuláčkovi jasné. To je had. Jen nechápal, proč ho mají lidi namotaného na plotě ...
Jejda, a copak je tohle? Sněhuláček už slyšel o kytkách, ale ty prý jsou zelené a barevné a voní ...
Sněhuláček si opatrně přičichl. Ne, to nebude kytka ... Ale sněhuláček by tak rád nějakou kytku viděl. Rozhlížel se po něčem zeleném a uviděl! Hned se tam rozběhl ...
Je to zelené a voní to, to bude kytka!
A tady je i něco barevného, další kytka!
Jé, a tady roste kytka přímo ze sněhu! Sněhuláček si rychle běžel přičichnout:-)
A tady je taková obrovská kytka! Sněhuláček byl rád, že i v zimě našel tolik kytek, ale už by si zas rád prohlížel něco jiného.
Kousek od té obrovské kytky zahlédl něco jako žebřík. Nelenil a šel to prozkoumat. Zkusil šplhat nahoru ... Šlo to:-)
Ale čím byl sněhuláček výš, tím se mu šplhalo hůř...
Pohlédl vzhůru a bylo mu jasné, že tím houštím nahoře neproleze. Sešplhal tedy zase zpátky na zem a pátral dál po něčem zajímavém ...
Zahlédl průhledný domeček a napadlo ho vylézt na střechu.
Ale nic moc neviděl, tak povylezl ještě o kousek výš a rozhlížel se.
A hele, tam je jakási chaloupka na kuří nožce! Sněhuláček sklouzl ze střechy a běžel se podívat...
Nelenil a vyškrabal se po té kuří nožce nahoru, páč byl zvědavý, co v sobě chaloupka ukrývá. Hmm ... Jen zrní ... Na co ho tu lidi skladujou?
Najednou nad sebou sněhuláček zaslechl jakýsi šustot... Zdvihl hlavu a užasle sledoval, jak se cosi snáší z oblohy a usedá to vedle chaloupky...
A teď se to podívalo přímo na něj! Sněhuláček na nic nečekal, vzal nohy na ramena a pelášil pryč.
Zastavil se až u lavičky. Vyskočil nahoru, a že si trochu odpočine. Jak tak pokukoval kolem, padlo mu do oka něco červeného, zpola zasypaného sněhem ... Seskočil z lavičky a běžel se tam podívat.
Traktor! A že sněhuláčka už opravdu bolely nožičky, hned nasedl a snažil se nastartovat. A ono nic ... Aha, asi není benzín ...
Ale o kousek dál spatřil sněhuláček další vozítko. Ještě že jsou ti lidi tak nepořádní a nechávaj to válet venku ...Tohle mělo nádrž plnou. Sněhuláček nasedl a odfrčel podívat se za barák.
Tam toho bylo k vidění opravdu dost. Nejvíc sněhuláčka zaujaly takové kulaté nesmysly. Lámal si hlavu, co by to asi mohlo být ...
Vyškrabal se nahoru a nakoukl dovnitř. Ale nic zajímavého tam nespatřil.
A tady jsou další, opřené o nějaký přístřešek ... Aha ... Asi s tím kroužkujou slony a v tom přístřešku nějaký bude ...
A že sněhuláčka už nebavilo, jak za ním ta ženská furt běhá s foťákem, zašklebil se jí do objektivu.
Potom sněhuláček vklouzl do přístřešku. A hned na začátku narazil na podivné stopy!
Opatrně se rozhlížel, ale slona nikde neviděl. Byl tu jen na kousky rozsekanej strom ...
Ale co sněhuláčka zaujalo, to bylo to zelený, co ze dřeva vylézalo ... Ještě nikdy to neviděl. Přemýšlel, jestli už slyšel o něčem zeleném, co leze po stromě .... Hmm, to bude asi ta, no jak se tomu říká ... housenka ... dlouuuhá housenka:-) Nic dalšího zajímavého tu sněhuláček neviděl, tak se rozběhl zpátky k východu.
Ale tam se zarazil a přímo zkameněl hrůzou ...
U východu na něj zase číhala ta chlupatá potvora!
Stačil jediný skok a příšera byla u sněhuláčka! Zlostně si ho prohlížela a sněhuláček strachem ani nedýchal ...
Chlupáče naštěstí za chvíli přemohl spánek. Sněhuláček toho využil a rychle pelášil pryč ...
Zastavil se až u plotu. Byl sice vysoký, ale sněhuláček se nedal. Vyšplhal nahoru, rozhlížel se a žasl ... No pááni, tak svět existuje i za tím plotem!
Sněhuláček usoudil, že tady už toho viděl dost.
Otevřel branku, naposledy se ohlédl a vykročil do světa ...
♥ Děkuji všem za návštěvu ♥
Ajka
