Před pár dny, zrovna když přišla zima a sníh, narodil se maličký sněhuláček. Chvíli se kolem udiveně rozhlížel a pak se vydal na průzkum.
Po pár krocích se ale zastavil před mohutným stromem, ze všech stran si ho prohlédl a nakonec vzhlédl vzhůru do koruny.
Po pár krocích se ale zastavil před mohutným stromem, ze všech stran si ho prohlédl a nakonec vzhlédl vzhůru do koruny.
Pane jo, ten je ale opižlaný, pomyslil si sněhuláček.
A ještě něco ho zaujalo ... copak se to za tím stromem schovává??
Sněhuláček byl moc zvědavý, takže se šel podívat, co nebo kdo se tam schovává, ale dělat to asi neměl. Z úkrytu za stromem vylezla chlupatá příšera a namířila si to rovnou k němu!
Sněhuláček dočista ztuhnul a hrál mrtvého. Snad mě ta potvora nechá na pokoji, myslel si. Chlupatá příšera byla asi zrovna sytá, no jak jinak si to vysvětlit ... sněhuláčka jen několikrát obešla a šla dál svou cestou. Malý sněhulák si oddechl a pokračoval v prohlídce zahrady.
Tady zůstal sněhuláček v němém úžasu stát. Copak to jen může být? Hmmm ... to asi budou ty známé kruhy v obilí.
I tady se sněhuláček zastavil. Copak v tom pytli asi tak je?
Rozhodl se tomu přijít na kloub a pytel rozvázal. Ale nebyl o nic chytřejší:-)
Tohle bylo sněhuláčkovi jasné. To je přece had. Jen nechápal, proč ho mají lidi namotaného na plotě.
Jejda, a copak je tohle? Sněhuláček kdysi slyšel o kytkách, že prý jsou barevné a voní.
Opatrně si přičichl ... ne, to nebude kytka. Ale sněhuláček by tak rád nějakou kytku viděl. Rozhlížel se, uviděl cosi zeleného a hned se tam rozběhl.
Je to zelené a voní to, to bude kytka!
Tady je i něco barevného, další kytka!
Jéje, tady roste kytka přímo ze sněhu, no to je fakt nádhera ... pomyslil si sněhuláček a rychle si běžel přičichnout:-)
Jůů, tady ta kytka je ale obrovská! Sněhuláček byl rád, že i v zimě našel plno kytek, ale už by si zase rád prohlížel i něco jiného.
Kousek od té obrovské kytky zahlédl něco jako žebřík. Nelenil a běžel to prozkoumat. Zkusil šplhat nahoru ... šlo to:-)
Kousek od té obrovské kytky zahlédl něco jako žebřík. Nelenil a běžel to prozkoumat. Zkusil šplhat nahoru ... šlo to:-)
Ale čím byl sněhuláček výš, tím se mu šplhalo hůř.
Pohlédl vzhůru a bylo mu jasné, že tím houštím nahoře neproleze. Sešplhal tedy zpátky na zem a dál pátral po něčem zajímavém.
Kousek dál zahlédl průhledný domeček a vylezl na střechu.
Ale nic moc neviděl, tak povylezl ještě o kousek výš a rozhlížel se.
A hele, tam je jakási chaloupka na kuří nožce!
Sněhuláček sklouzl ze střechy a běžel se k té chaloupce podívat. Nelenil a vyškrabal se nahoru, páč byl zvědavý, co chaloupka ukrývá. Hmm ... jen zrní. Na co ho tu lidi skladujou?
Najednou nad sebou sněhuláček zaslechl jakýsi šustot. Zdvihnul hlavu a užasle sledoval, jak se cosi snáší z oblohy a usedá to vedle chaloupky.
Teď se to podívalo přímo na něj!
Sněhuláček už na nic nečekal, vzal nohy na ramena a zastavil se až u lavičky. Vyskočil nahoru, že si trochu odpočine, a pokukoval kolem sebe. Tu mu padlo do oka něco červeného, zpola zasypaného sněhem. Seskočil z lavičky a běžel se tam podívat.
Traktor! A že sněhuláčka už opravdu bolely nožičky, hned nasedl a snažil se nastartovat ... aha, asi není benzín.
O kousek dál spatřil sněhuláček další vozítko. Štěstí pro něj, že jsou ti lidi tak nepořádní a nechávaj to válet venku. Motorka měla nádrž plnou, takže sněhuláček nasedl a odfrčel se podívat na druhou stranu zahrady.
Tam toho bylo k vidění opravdu dost. Nejvíce sněhuláčka zaujaly takové kulaté nesmysly a lámal si hlavu, co by to asi tak mohlo být. Takže se vyškrabal nahoru a nakoukl dovnitř.
Tam toho bylo k vidění opravdu dost. Nejvíce sněhuláčka zaujaly takové kulaté nesmysly a lámal si hlavu, co by to asi tak mohlo být. Takže se vyškrabal nahoru a nakoukl dovnitř.
Tady jsou další, a jsou opřené o nějaký přístřešek. Aha, asi s tím kroužkujou slony a v tom přístřešku nějaký bude, pomyslil si.
A že sněhuláčka už nebavilo, jak za ním nějaká ženská furt běhá s tím foťákem, zašklebil se jí do objektivu.
A že sněhuláčka už nebavilo, jak za ním nějaká ženská furt běhá s tím foťákem, zašklebil se jí do objektivu.
Sněhuláček vklouzl do přístřešku, kde narazil na podivné stopy!
Opatrně se rozhlížel, ale slona ani žádné jiné zvíře nikde neviděl. Byl tu pouze na kousky rozsekanej strom.
Ale co ho zaujalo, to bylo to zelený, co ze dřeva vylézalo. Ještě nikdy to neviděl. Přemýšlel, jestli už slyšel o něčem zeleném, co leze po stromě. Hmm, to bude asi ta, no jak se tomu říká ... aha, housenka! Nic dalšího zajímavého tu sněhuláček neviděl, tak se rozběhl k východu.
Ale tam se zarazil a přímo zkameněl hrůzou. U východu na něj zase číhala ta chlupatá potvora!
Stačil jediný skok a příšera byla u sněhuláčka! Zlostně si ho prohlížela a ten strachem ani nedýchal.
Chlupáče naštěstí za chvíli přemohl spánek, čehož sněhuláček využil, proplížil se kolem a rychle pelášil pryč.
Zastavil se až u plotu. Byl sice hodně vysoký, ale sněhuláček se nedal. Šplhal a šplhal, až vyšplhal nahoru a celý užaslý se rozhlížel ... no pááni, tak svět existuje i za tímto plotem!
Sněhuláček usoudil, že tady už toho viděl dost. Otevřel branku, naposledy se ohlédl a vykročil do světa ...
♥ přeji vám hezké zimní dny ♥
Ajka