V jedné malé zahrádce žil kluk šneček s tatínkem šnekem, maminkou šnekovou a malým bráškou šnečánkem. Šneček
se hrozně rád po zahrádce toulal. Vždycky našel něco zajímavého nebo
něco dobrého na zub. Ani dnešek nebyl výjimkou. Sotva ráno šneček
otevřel oči, už běžel šmejdit po zahrádce:-)
První mu padl do oka jakýsi zelený stan za hráškem.
Šneček nelenil a vyšplhal nahoru. A hele, salát ... říkal si ... lidi fakt nemají rozum, oni tu pěstujou stravu pro ty mé přitroublé bratrance slimejše a ještě jim postaví dům! Šneček ještě chvíli udiveně kroutil hlavou a šel se podívat dál.
Jupí, tady se už červenají jahody, smlsnu si a svedu to na slimejše! K něčemu přece jen jsou ti mí bratranci dobří ..... chi chi chi:-)
S plným břichem se šneček plazil po cestičce a přemýšlel, kam by se podíval teď. Nemusel přemýšlet dlouho, protože v trávě vedle cesty zahlédl kluky z ulice a běžel je pozdravit.
Ale mladí šneci si s ním hrát nechtěli. Byli už v pubertě a šneček byl přece jen ještě moc maličký.
Jen s ním chvíli pokecali a plazili se dál.
Když se za nimi šneček ohlédl, viděl, že se válí po zemi a perou se. Asi kvůli holce ... pomyslel si šneček a ploužil se dál.
Ale nedalo mu to a za chvíli se za nimi otočil zas ... no vždyť jsem to říkal, že se perou kvůli holce!
V dálce zahlédl šneček něco zajímavého, běžel se tam hned podívat a udiveně zíral - flaškové pole ještě neviděl!
Rozhodl se to prozkoumat pěkně zblízka. A pak že jsou šneci pomalý:-) Vylezl na tu petku kosmickou rychlostí!
Šneček nevěděl, co to v té lahvi je, takže se rychle běžel zeptat tatínka. To jsou maličké melouny, řekl mu tatínek. Když přežijou útok našich nenažraných bratranců a dozrajou, my šneci si pak dáme do nosu! Šneček se při představě šťavnatého melounu mlsně olízl a běžel zas prozkoumávat zahradu.
A hele, pípa ... že by pivo? To má šneček rád. Ale ať se snažil jak se snažil, s pípou kroutil, nic z ní neteklo.
Tomu musel šneček přijít na kloub a tak šplhal po sudu nahoru.
No jasně, bodejť by z toho něco teklo, vždyť je to prázdný!
Šneček seskočil ze sudu dolu na cestičku a hned rychle uskočil stranou, protože se na něj řítil náklaďák!
Auto zastavilo a řidič vykoukl, jestli šnečka náhodou nepřejel.
Ale šneček už šplhal nahoru, a že se taky chce svést. Pan řidič byl hodný a zeptal se ho, kam chce odvézt. Šneček chvilku přemýšlel a vypadlo z něj, že k rybízové plantáži.
U plantáže šneček vystoupil a hned vyšplhal na jeden keřík. Ale moc nadšený nebyl. No tak to ne, říkal si, tyhle zelený bobule žrát nebudu! Slezl zpátky na cestičku a plazil se dál.
Najednou šneček zaslechl jakýsi podivný hukot. Podíval se nahoru na nebe a vytřeštil oči ... rogal! Šneček už o tomhle divném ptákovi slyšel. Tuhle zaslechl jednoho dvounožce, jak vypráví druhému dvounožci, že ten rogal je extrémně nebezpečný pták. Že prý do něj vystřílel celý zásobník, než toho chlapa pustil!
Celý vystrašený se šneček běžel schovat na záhon mezi listy. Ale když viděl, že ten podivný pták letí pryč, úkryt opustil.
Když vylézal ze záhonu zpátky na obrubník, všiml si, že se tam zas motá ta ženská s foťákem - hele, ženská, nefoť mě furt a radši si vyplej ten zarostlej záhon, to uděláš líp!
Šneček se dál pomalu ploužil po zahradě, až se doploužil k ředkvičce. Byla krásná a dostal na ni chuť.
Ale řekl si, že ta ženská by se asi zvencla, kdyby si kousek ukousl, a tak radši šplhal nahoru posvačit listy.
Za chvíli ale zahlédl berušku a ředkvička ho už nezajímala.
Beruška ale moc velkou radost ze šnečka neměla a odháněla ho, že prý ten šťavnatý salátek viděla první.
Ale šneček se nedal zastrašit. Pořádně se do listu zakousl a beruška chudinka letěla na zem přímo na nos!
Ale hned se zvedla, a stejně jako šneček se s chutí do salátu zakousla. Šnečkovi to bylo divné, že se beruška místo do mšic zakusuje do salátu, ale řekl si, že je to asi beruška vegetariánka.
Po svačině šnečka napadlo, že se půjde podívat ke skleníku. A tam zajásal ... skleník byl otevřený! Šneček byl totiž hrooozně zvědavý na ten čajot, co o něm ta ženská pořád mluví, když s ostatními dvounožci sedí v altánku na zahradě.
Rychle vklouzl dovnitř, a protože už věděl, že vše důležité lidi schovávají do plastových flašek, hned k jedné zamířil a nakoukl dovnitř. A chytal se za hlavu, když to viděl! ..... Ti moje bratranci jsou opravdu (píp) a (píp), takhle to ožrat ... to musela ta ženská fakt příšerně zuřit, když všude rozsypala ty modré granule!
Šneček slezl z lahve zpátky na zem, opatrně prokličkoval mezi modrými granulemi a stihl vyběhnout ze skleníku dřív, než ho ta ženská zavřela.
A jak tak utíkal po chodníčku, koutkem oka zahlédl, že do skleníku míří parta kluků od nich z ulice. Přitiskl se na sklo a tiše je pozoroval. Šnečí dorostenci se shromáždili pod jediným rajčetem, co tam našli, dali hlavy dohromady a koumali, jak se na něj dostanou a jak si ho rozdělí.
Jak to dopadlo šneček už neviděl, protože na něj volala maminka, aby se podíval po bráškovi šnečánkovi, že se někde zatoulal. Šneček věděl, že jeho bráška si nejraději hraje mezi kytkami, a šel se tam podívat.
Tak mezi kosatci si šnečánek nehrál.
V truhlíku šneček svého brášku taky nenašel.
Ale nakonec ho přece jen našel! Koukej slézt dolu, nebo tu ženskou klepne, když tu kytku oslintáš!
Ale šnečánkovi se nechtělo. Seděl nahoře a pobaveně sledoval, jak za ním velký bráška šplhá nahoru. Nakonec ho šneček přece jen ukecal, tak malý šnečánek slezl dolu a běžel za maminkou.
Šneček si oddechl, rozvalil se v měkké trávě a odpočíval. Jak tak koukal sem a tam, padl mu do oka strom a šneček si uvědomil, že na stromě vlastně ještě nikdy nebyl. Tož to musí napravit! A než bys řekl švec, už šplhal do koruny.
Ještě štěstí, že ho zahlédl tatínek a hned šplhal za ním.
U jednoho listu se šneček zastavil a fascinovaně koukal, jak se z vajíček klubou černí pidi tvorečkové s nožičkami.
Na listě o patro výš zahlédl zajímavou mouchu. Řekl si, že to asi bude maminka těch housenek a přišla se podívat, jestli se už z vajíček vylíhly. Ale to už ho dohonil tatínek a vysvětlil mu, že ty malé housenky nejsou mušátka, ale že to jsou beruščátka.
Najednou kolem šnečka prolétla beruška a zamířila nahoru do koruny. Šneček samozřejmě hned lezl za ní, páč byl zvědavý, co beruška na stromě pohledává. A když se k ní celý udýchaný došplhal, zjistil, že zrovna klade vajíčka. Šneček byl hodný, nerušil ji a lezl výš:-)
Z vršku stromu měl šneček pěkný výhled. Dokonce v trávě zahlédl i tu šnečí partu z ulice! Vypadali z té výšky jako stádo dinosaurů:-)
Ale tatínek šnek už byl dole pod stromem a volal na šnečka, ať sleze dolů, že mu něco ukáže. Šneček tedy rychle slezl a tatínek ho odvedl k ostružinám. Vidíš, synku, až ty malé černé housenky vyrostou, zakuklí se a z kukly pak vyleze beruška. Šneček chvíli u kukly seděl a čekal, jestli beruška vyleze, ale pak ho to čekání omrzelo.
Tak se zas dál pomalu plazil trávou, až se doplazil k rybníku. Tam se mu líbilo. Bylo tam teplo a vlhko a to šneček rád.
Dokonce u břehu našel i lodičku! Řekl si, že toho šmejdění po zahradě už bylo dnes dost. Vlezl do lodičky, odrazil se od břehu a až do večerky prý bude jen plachtit:-)
Zazvonil zvonec a pohádky je konec:-)
Ajka
Ajka
