Na jedné malé zahrádce, v jednom zeleném truhlíku, žila žížala Jůlinka.
Jednoho krásného dne Jůlinku napadlo, že by bylo pěkné podívat se do světa.
Jednoho krásného dne Jůlinku napadlo, že by bylo pěkné podívat se do světa.
Všimly si toho ale Jůlinčiny kamarádky.
Jedna za druhou vylézaly z truhlíku a hurá za Jůlinkou!
Jůlinka se plazila a nadávala...
A za Jůlinkou se plazily její kamarádky a také nadávaly...
V dálce Jůlinka zahlédla koupaliště a zrychlila tempo...
A hned mrška vyšplhala po sudu nahoru a těšila se, že si zaplave.
Ale nezaplavala ... No fuj! Taková špinavá voda ... Měli by to vyčistit, přece se pak nebudu koupat v tom bordelu!
Julča se otočila na tu ženskou s foťákem za ní...
Nejvíc byla Jůlinka zvědavá na ty živé tvory, co žijou na povrchu. A když v dálce zahlédla něco malého červeného, hned se to rozběhla prozkoumat.
Vytrvale toho červeného tvora pronásledovala, ale moc se k němu nepřibližovala, protože měl evidentně neštovice a Jůlinka by je nerada chytila...
Berušce se ale vůbec nelíbilo, že jí nějaká žížala sleduje na každém kroku...
Jenže to už Jůlinka zahlédla jiného pozemského tvora a beruška jí přestala zajímat. Ale koník se žížalky hrozně lekl! Jeden skok a byl pryč...
I plazila se dál Jůlinka po vyprahlé zahradě a snila o tom, jak krásně musí být na Sibiři...
Když se Jůlinka ploužila kolem stromu, zahlédla ve větvích nějaký pohyb. Nelenila a hned šplhala nahoru.
Zahlédla jí jedna Jůlinčina kamarádka a hned šplhala za ní ... Uvelebila se na větvičce a zaujatě sledovala, co to ta Julča provádí...
Jůlinka nahoře v koruně zvědavě nakoukla za list ... Kdopak se tam skrývá?
Ale to byl šok!! Takhle chlupatou příšeru Jůlinka ještě neviděla!
Jůlinka sklouzla ze stromu jako blesk a pelášila pryč.
Pelášila tak rychle, že si nevšimla ležící kočky a zakopla o ní. Jůlinka v první chvíli nevěděla, co je horší ... Jestli ten orgoj chorchoj na stromě, nebo ta obrovská hromada chlupů před ní.
Kočka se bohužel zvedla a zlostně se na Jůlinku zamračila.
Ještě že je Jůlinka statečná!
Jůlinka si řekla, že v trávě asi moc bezpečno není. Radši vylezla na obrubník. A koho to nevidí .... Proti ní se plazí krásný žížalák!
Byla to láska na první pohled ♥
A protože je Jůlinka ženská, tak jako každá jiná ženská se rozhodla, že musí být pro svého žížaláka ještě krásnější ..... Bylo jí jedno, že vypadá jako maskovaný jezevčík.
Když jí ale takto žížalák spatřil, vytřeštil oči, vrhl se do trávy a dal se zbaběle na útěk...
Jůlinka si povzdechla, shodila ze sebe tu maškarádu a vklouzla do trávy...
Netrvalo dlouho a objevila další tvorečky žijící na povrchu. Nenápadně je pozorovala skrz trávu a přemýšlela, jestli je má jít pozdravit. Přece jen jich bylo moc...
Nakonec se ale Jůlinka osmělila a připlazila se k nim blíž.
Šneci se seskupili kolem žížalky a udiveně jí pozorovali... Neměli ani tucha, kdo nebo co to je...
Dva šneci se připlazili blíž a jeden pak šeptal druhému...
Nejodvážnější šnek si dodal odvahy a šel s Jůlinkou prohodit pár slov ...
Pomalu se přidávali i ostatní a za chvíli byla zábava v plném proudu...
A Jůlinka jen valila oči, když jí šneci vyprávěli, že utekli z talíře jednoho francouzského podnikatele a teď si hledají nový domov...
Klábosili a klábosili, ale všechno má svůj konec. Šneci usoudili, že je čas vydat se dál a s žížalkou se rozloučili.
Jůlinka si nasadila sluneční brýle a pokračovala v průzkumu zahrady...
U rebarborového políčka se Jůlinka zastavila. Zahlédla něco, co vypadalo skoro jako ona! Jen to bylo zelené...
Co ale Jůlinku fascinovalo, bylo to, že ta zelená žížala měla ocásek!
Julča se opatrně k tomu stvoření přiblížila, aby si tu krásnou ozdobu na jejím těle pořádně prohlédla...
Najednou se ale Jůlinka zarazila a nevěřícně zírala, co to té divné žížale leze pod ocáskem z těla ven ...
No fuj .... Ani to po sobě neuklidila!
Julču napadlo, že kamarádky by asi taky rády to zelené stvoření viděly. Zatarasila tomu tvorečkovi cestu a hulákala na kamarádky jak na lesy...
Žížaly hned přiběhly a zeleného tvorečka si zvědavě prohlížely ...
To se ale housence vůbec nelíbilo. Naštvala se a jednu žížalu pořádně kousla!
Jenže to žížaly neodradilo a milou housenku obklíčily...
Housenka už toho měla opravdu dost ...
A tak se pořádně zlostně na žížaly zaksichtila!
Žížaly zděšeně prchly a housenka zdrhala taky... Žbrblala si přitom pod vousy, že až vyroste a bude z ní strašlivý smrtihlav, tak těm žížalám ukáže!
Žížaly byly tak zmatené, že utíkaly a nevěděly kam...
Nejstarší žížala to vzala úprkem do díry na druhém konci zahrady, vykřikovala že už toho viděla dost a že si sbalí kufr a odstěhuje se hódně daleko ...
Druhá žížalka se bleskurychle vyšplhala na makovici a ustrašeně sledovala, jestli jí ta strašná housenka nepronásleduje ...
Další žížala rychle vlítla do nejbližšího tunelu... Říkala si, že je lepší srážka s vlakem než s rozzuřenou housenkou ...
A poslední žížala byla v takovém šoku, že se snažila nacpat šnekovi do ulity ...
A Jůlinka? Ta se té uřvané housenky tak lekla, že utíkala hned domů ... Ale ouha ... Před truhlíkem se vyvalovala ta hromada chlupů!
Jůlinka přemýšlela, jak by tu potvoru odlákala. Říkala si, že když tomu zvířeti smrdí z tlamy, určitě nemá rádo voňavé věci. Jůlinka utrhla kousek máty a hodila ho před nos toho zvířete ... Úspěch!
Kočka okamžitě vystartovala a zmizela.
A Jůlinka se v klidu mohla vrátit domů:-)
Ale nezaplavala ... No fuj! Taková špinavá voda ... Měli by to vyčistit, přece se pak nebudu koupat v tom bordelu!
Julča se otočila na tu ženskou s foťákem za ní...
Nejvíc byla Jůlinka zvědavá na ty živé tvory, co žijou na povrchu. A když v dálce zahlédla něco malého červeného, hned se to rozběhla prozkoumat.
Vytrvale toho červeného tvora pronásledovala, ale moc se k němu nepřibližovala, protože měl evidentně neštovice a Jůlinka by je nerada chytila...
Berušce se ale vůbec nelíbilo, že jí nějaká žížala sleduje na každém kroku...
Jenže to už Jůlinka zahlédla jiného pozemského tvora a beruška jí přestala zajímat. Ale koník se žížalky hrozně lekl! Jeden skok a byl pryč...
I plazila se dál Jůlinka po vyprahlé zahradě a snila o tom, jak krásně musí být na Sibiři...
Když se Jůlinka ploužila kolem stromu, zahlédla ve větvích nějaký pohyb. Nelenila a hned šplhala nahoru.
Zahlédla jí jedna Jůlinčina kamarádka a hned šplhala za ní ... Uvelebila se na větvičce a zaujatě sledovala, co to ta Julča provádí...
Jůlinka nahoře v koruně zvědavě nakoukla za list ... Kdopak se tam skrývá?
Ale to byl šok!! Takhle chlupatou příšeru Jůlinka ještě neviděla!
Jůlinka sklouzla ze stromu jako blesk a pelášila pryč.
Pelášila tak rychle, že si nevšimla ležící kočky a zakopla o ní. Jůlinka v první chvíli nevěděla, co je horší ... Jestli ten orgoj chorchoj na stromě, nebo ta obrovská hromada chlupů před ní.
Kočka se bohužel zvedla a zlostně se na Jůlinku zamračila.
Ještě že je Jůlinka statečná!
Jůlinka si řekla, že v trávě asi moc bezpečno není. Radši vylezla na obrubník. A koho to nevidí .... Proti ní se plazí krásný žížalák!
Byla to láska na první pohled ♥
A protože je Jůlinka ženská, tak jako každá jiná ženská se rozhodla, že musí být pro svého žížaláka ještě krásnější ..... Bylo jí jedno, že vypadá jako maskovaný jezevčík.
Když jí ale takto žížalák spatřil, vytřeštil oči, vrhl se do trávy a dal se zbaběle na útěk...
Jůlinka si povzdechla, shodila ze sebe tu maškarádu a vklouzla do trávy...
Netrvalo dlouho a objevila další tvorečky žijící na povrchu. Nenápadně je pozorovala skrz trávu a přemýšlela, jestli je má jít pozdravit. Přece jen jich bylo moc...
Nakonec se ale Jůlinka osmělila a připlazila se k nim blíž.
Šneci se seskupili kolem žížalky a udiveně jí pozorovali... Neměli ani tucha, kdo nebo co to je...
Dva šneci se připlazili blíž a jeden pak šeptal druhému...
Nejodvážnější šnek si dodal odvahy a šel s Jůlinkou prohodit pár slov ...
Pomalu se přidávali i ostatní a za chvíli byla zábava v plném proudu...
A Jůlinka jen valila oči, když jí šneci vyprávěli, že utekli z talíře jednoho francouzského podnikatele a teď si hledají nový domov...
Klábosili a klábosili, ale všechno má svůj konec. Šneci usoudili, že je čas vydat se dál a s žížalkou se rozloučili.
Jůlinka si nasadila sluneční brýle a pokračovala v průzkumu zahrady...
U rebarborového políčka se Jůlinka zastavila. Zahlédla něco, co vypadalo skoro jako ona! Jen to bylo zelené...
Co ale Jůlinku fascinovalo, bylo to, že ta zelená žížala měla ocásek!
Julča se opatrně k tomu stvoření přiblížila, aby si tu krásnou ozdobu na jejím těle pořádně prohlédla...
Najednou se ale Jůlinka zarazila a nevěřícně zírala, co to té divné žížale leze pod ocáskem z těla ven ...
No fuj .... Ani to po sobě neuklidila!
Julču napadlo, že kamarádky by asi taky rády to zelené stvoření viděly. Zatarasila tomu tvorečkovi cestu a hulákala na kamarádky jak na lesy...
Žížaly hned přiběhly a zeleného tvorečka si zvědavě prohlížely ...
To se ale housence vůbec nelíbilo. Naštvala se a jednu žížalu pořádně kousla!
Jenže to žížaly neodradilo a milou housenku obklíčily...
Housenka už toho měla opravdu dost ...
A tak se pořádně zlostně na žížaly zaksichtila!
Žížaly zděšeně prchly a housenka zdrhala taky... Žbrblala si přitom pod vousy, že až vyroste a bude z ní strašlivý smrtihlav, tak těm žížalám ukáže!
Žížaly byly tak zmatené, že utíkaly a nevěděly kam...
Nejstarší žížala to vzala úprkem do díry na druhém konci zahrady, vykřikovala že už toho viděla dost a že si sbalí kufr a odstěhuje se hódně daleko ...
Druhá žížalka se bleskurychle vyšplhala na makovici a ustrašeně sledovala, jestli jí ta strašná housenka nepronásleduje ...
Další žížala rychle vlítla do nejbližšího tunelu... Říkala si, že je lepší srážka s vlakem než s rozzuřenou housenkou ...
A poslední žížala byla v takovém šoku, že se snažila nacpat šnekovi do ulity ...
A Jůlinka? Ta se té uřvané housenky tak lekla, že utíkala hned domů ... Ale ouha ... Před truhlíkem se vyvalovala ta hromada chlupů!
Jůlinka přemýšlela, jak by tu potvoru odlákala. Říkala si, že když tomu zvířeti smrdí z tlamy, určitě nemá rádo voňavé věci. Jůlinka utrhla kousek máty a hodila ho před nos toho zvířete ... Úspěch!
Kočka okamžitě vystartovala a zmizela.
A Jůlinka se v klidu mohla vrátit domů:-)
Děkuji všem za návštěvu:-)
Ajka
