Na jedné maličké zahrádce, v jednom zeleném truhlíku, žila žížala Jůlinka. Jednoho krásného dne ji napadlo, že by bylo pěkné podívat se do světa.
Jejího odchodu si všimly kamarádky. Vylezly z truhlíku a hurá za Jůlinkou!
Jůlinka se plazila a nadávala:
Její kamarádky také nadávaly:
V dálce Jůlinka zahlédla koupaliště. Zrychlila tempo, mrštně vyšplhala po sudu nahoru a mrkla dovnitř. Těšila se, že si v sudu zaplave. Ale to snad ne, no fuj! Taková špinavá voda! Měli by to vyčistit, přece se nebudu koupat v tom bordelu!
Julča se otočila na tu ženskou s foťákem za ní:
Nejvíc byla Jůlinka zvědavá na živé tvory, kteří žijou na povrchu. Takže, když v dálce zahlédla pohybovat se něco maličkého červeného, hned se to rozběhla prozkoumat.
Vytrvale toho červeného tvorečka pronásledovala, ale držela si odstup, protože měl evidentně neštovice a Julča by je nerada chytila.
Berušce se ale vůbec nelíbilo, že jí nějaká žížala sleduje na každém kroku, a křikla na ní:
Jenže to už Jůlinka zahlédla jiného pozemského tvorečka a beruška ji přestala zajímat. Ale koník se žížalky lekl! Skok a byl pryč.
Tak se dál plazila žížala Jůlinka po vyprahlé zahradě a snila o tom, jak krásně musí být na ledové Sibiři.
Když se Jůlinka ploužila kolem stromu, zahlédla ve větvích nějaký pohyb. Nelenila a hned šplhala nahoru.
Zahlédla jí jedna Jůlinčina kamarádka a hned šplhala za ní. Uvelebila se na větvičce a zaujatě sledovala, co to ta Julča provádí.
Jůlinka zvědavě nakoukla za list. Kdopak se tam skrývá?
Ale to byl šok!! Takovou chlupatou příšeru Jůlinka ještě jaktěživa neviděla!
Jůlinka sklouzla ze stromu jako blesk a pelášila pryč takovým fofrem, že si nevšimla spící kočky a zakopla o ní. V první chvíli nevěděla, jestli je horší ten orgoj chorchoj na stromě, nebo to obrovské chlupaté něco před ní. Kočka otevřela oči, pomaličku se zvedla a zlostně se zamračila. Ještě, že je Jůlinka statečná!
Jůlinka si řekla, že v trávě asi moc bezpečno není a tak radši vylezla na obrubník. A koho to nevidí - proti ní se plazí krásný žížalák! Byla to láska na první pohled ♥
A protože je Jůlinka ženská, tak jako každá jiná se rozhodla, že pro svého žížaláka musí být ta nejkrásnější, a vyparádila se. Bylo jí jedno, že vypadá jako maskovaný jezevčík.
Když ji ale takto vymóděnou žížalák spatřil, vytřeštil oči, příšerně zařval, vrhl se do trávy a dal se zbaběle na útěk ...
Jůlinka si povzdechla, shodila ze sebe tu maškarádu a vklouzla do trávy. Netrvalo dlouho a objevila další, pro ni neznámé tvorečky. Nenápadně je pozorovala skrz trávu a přemýšlela, jestli je má jít pozdravit.
Nakonec se osmělila a připlazila se blíž. Šneci se kolem ní seskupili a udiveně ji pozorovali. Neměli ani tucha, kdo nebo co to je.
Dva šneci se připlazili blíž a jeden pošeptal druhému:
Nakonec si jeden šnek dodal odvahy a šel s Julčou prohodit pár slov.
Pomalu se přidávali i ostatní a za chvíli byla zábava v plném proudu. Jůlinka jen valila oči, když jí šneci vyprávěli, že utekli z talíře jednoho francouzského podnikatele a teď si hledají nový domov.
Klábosili a klábosili, ale všechno má svůj konec. Šneci usoudili, že je čas vydat se dál a s žížalkou se rozloučili. Jůlinka si nasadila sluneční brýle a pokračovala v průzkumu zahrady.
U rebarborového políčka se Jůlinka zastavila. Zahlédla totiž něco, co vypadalo skoro jako ona! Jen to bylo zelené.
Co ji ale fascinovalo, bylo to, že ta zelená žížala měla ocásek!
Julča se opatrně k tomu stvoření přiblížila, aby si tu krásnou ozdobu na jejím těle pořádně prohlédla.
Najednou se ale Jůlinka zarazila a nevěřícně zírala, co té divné žížale leze pod ocáskem z těla ven.
No fuj .... ani to po sobě neuklidila!
Julču napadlo, že kamarádky by též rády to zelené stvořeníčko viděly. Zatarasila mu cestu a hulákala:
Žížaly hned přiběhly a tvorečka si zvědavě prohlížely.
Což se housence samozřejmě vůbec nelíbilo. Naštvala se a jednu žížalu pořádně kousla!
Jenže žížaly to neodradilo a milou housenku obklíčily.
Housenka už toho měla opravdu dost a zlostně se na žížaly zaksichtila!
Žížaly zděšeně prchly a housenka též. Žbrblala si přitom, že až vyroste a bude z ní strašlivý smrtihlav, tak že těm žížalám ukáže!
Žížaly byly tak zmatené, že prchaly neznámo kam. Jedna to vzala úprkem do tmavé úzké díry na druhém konci zahrady, vykřikovala, že už toho má dost a že si sbalí kufr a odstěhuje se hooodně daleko.
Druhá žížala vyšplhala na makovici a ustrašeně koukala, jestli jí ta strašná housenka nepronásleduje.
Další žížala vlítla do nejbližšího tunelu. Prý je lepší srážka s vlakem než s rozzuřenou housenkou.
Poslední žížala měla takový šok, že se cpala šnekovi do ulity.
A Jůlinka? Ta se té uřvané housenky tak lekla, že utíkala hned domů. Ale ouha ... před truhlíkem se vyvalovala ta hromada chlupů!
Jůlinka přemýšlela, jak by tu potvoru odlákala. Utrhla kousek máty a hodila ho před tlamu toho zvířete. Úspěch! Kočka vystartovala a zmizela.
Jůlinka se v klidu mohla vrátit domů:-)
Děkuji všem, kteří dorolovali až do konce:-)