S foťákem v ruce se i obyčejná procházka promění v cestu časem. Úsek dlouhý několik desítek metrů mi totiž dokáže zabrat klidně celou hodinu:-))
Nejdříve mě zdržel vrbař - byla jsem zvědavá, zda se na tom klásku vůbec udrží:-)
Je to šikulka, udržel se!
Pak jsem musela počkat, až mi zapózuje páteříček.
Hned nato mě zaujaly kněžice. Vypadaly, jak by zrovna cvičily jógu:-)
Tady jsem trpělivě čekala, co se stane, až se ten mrňavej brouček střetne s těmi velkými.
A výsledek? Vlastně nic. Ten mini brouk prostě zabočil a zdrhnul:-))
Babočka poletovala jak splašená, ale nakonec ji zlákal rozkvetlý pcháč. Nebyla tam ale sama, hodovali tam už páteříčci:-)
Což se babočce moc nelíbilo, tak odlétla o kousek dál, kde měla víc soukromí:-)
Nakonec mě zastavila beruška. Byla tak zabraná do pátrání po mšicích, že jí bylo úplně fuk, že na tom fialovém květu bzučí jakési „žluté cosi“.
A tady je to „žluté cosi“v celé své kráse:-))