Na jedné malé zahrádce, v jednom zeleném truhlíku, žila žížala Jůlinka. Jednoho krásného ji napadlo, že by bylo pěkné podívat se do světa.
Jejího odchodu si všimly kamarádky.
Vylezly z truhlíku a hurá za Jůlinkou!
Jůlinka se plazila a nadávala:
Její kamarádky také nadávaly:
V dálce Jůlinka zahlédla koupaliště. Zrychlila tempo, mrštně vyšplhala po sudu nahoru a mrkla dovnitř. Těšila se, že si v sudu zaplave. Ale nezaplavala ..... no fuj! Taková špinavá voda! Měli by to vyčistit, přece se nebudu koupat v tom bordelu!
Julča se otočila na tu ženskou s foťákem za ní:
Nejvíc byla žížalka Jůlinka zvědavá na živé tvory, kteří žijou na povrchu. Takže, když v dálce zahlédla pohybovat se něco maličkého červeného, hned se to rozběhla prozkoumat.
Vytrvale toho červeného tvorečka pronásledovala, ale držela si odstup, protože měl evidentně neštovice a Julča by je nerada chytila.
Berušce se ale vůbec nelíbilo, že jí nějaká žížala sleduje na každém kroku, a křikla na ní:
Jenže to už Jůlinka zahlédla jiného pozemského tvora a beruška ji přestala zajímat. Ale koník se žížalky lekl! Skok a byl pryč.
I plazila se dál žížala Jůlinka po vyprahlé zahradě a snila o tom, jak krásně musí být na ledové Sibiři.
Když se Jůlinka ploužila kolem stromu, zahlédla ve větvích nějaký pohyb. Nelenila a hned šplhala nahoru.
Zahlédla jí jedna Jůlinčina kamarádka a hned šplhala za ní. Uvelebila se na větvičce a zaujatě sledovala, co to ta Julča provádí.
Jůlinka zvědavě nakoukla za list.
Kdopak se tam skrývá?
Ale to byl šok!!
Takovou chlupatou příšeru Jůlinka ještě neviděla!
Jůlinka sklouzla ze stromu jako blesk a pelášila pryč tak rychle, že si nevšimla spící kočky a zakopla o ní. V první chvíli nevěděla, co je horší. Jestli ten orgoj chorchoj na stromě, nebo to obrovské chlupaté něco před ní. Kočka otevřela oči, pomalu se zvedla a zlostně se na žížalu zamračila. Ještě, že je Jůlinka statečná!
Jůlinka si řekla, že v trávě asi moc bezpečno není. Radši vylezla na obrubník. A koho to nevidí - proti ní se plazí krásný žížalák! Byla to láska na první pohled ♥
A protože je Jůlinka ženská, tak jako každá jiná se rozhodla, že pro svého žížaláka musí být ta nejkrásnější, a vyparádila se. Bylo jí jedno, že vypadá jako maskovaný jezevčík.
Když ji ale takto žížalák spatřil, vytřeštil oči, příšerně zařval, vrhl se do trávy a dal se zbaběle na útěk ...
Jůlinka si povzdechla, shodila ze sebe tu maškarádu a vklouzla do trávy. Netrvalo dlouho a objevila další tvorečky žijící na povrchu. Nenápadně je pozorovala skrz trávu a přemýšlela, jestli je má jít pozdravit.
Nakonec se Jůlinka osmělila a připlazila se blíž. Šneci se kolem ní seskupili a udiveně ji pozorovali. Neměli ani tucha, kdo nebo co to je.
Dva šneci se připlazili blíž a jeden pošeptal druhému:
Jeden šnek si dodal odvahy a šel s Julčou prohodit pár slov.
Pomalu se přidávali i ostatní a za chvíli byla zábava v plném proudu. A Jůlinka jen valila oči, když jí šneci vyprávěli, že utekli z talíře jednoho francouzského podnikatele a teď si hledají nový domov.
Klábosili a klábosili, ale všechno má svůj konec. Šneci usoudili, že je čas vydat se dál a s žížalkou se rozloučili. Jůlinka si nasadila sluneční brýle a pokračovala v průzkumu zahrady.
U rebarborového políčka se Jůlinka zastavila. Zahlédla totiž něco, co vypadalo skoro jako ona! Jen to bylo zelené.
Co ji ale fascinovalo, bylo to, že ta zelená žížala měla ocásek!
Julča se opatrně k tomu stvoření přiblížila, aby si tu krásnou ozdobu na jejím těle pořádně prohlédla.
Najednou se ale Jůlinka zarazila a nevěřícně zírala, co to té divné žížale leze pod ocáskem z těla ven.
No fuj .... ani to po sobě neuklidila!
Julču napadlo, že kamarádky by též rády to zelené stvoření viděly. Zatarasila mu cestu a hulákala jak na lesy:
Žížaly hned přiběhly a tvorečka si zvědavě prohlížely.
Což se housence vůbec nelíbilo.
Naštvala se a jednu žížalu pořádně kousla!
Žížaly to neodradilo a milou housenku obklíčily.
Housenka už toho měla opravdu dost ...
zlostně se na žížaly zaksichtila!
Žížaly zděšeně prchly a housenka také. Žbrblala si přitom, že až vyroste a bude z ní strašlivý smrtihlav, tak těm žížalám ukáže!
Žížaly byly tak zmatené, že utíkaly a nevěděly kam. Nejstarší žížala to vzala úprkem do díry na druhém konci zahrady, vykřikovala že už toho viděla dost a že si sbalí kufr a odstěhuje se hooodně daleko.
Druhá žížalka se bleskurychle vyšplhala na makovici a ustrašeně sledovala, jestli jí ta strašná housenka nepronásleduje.
Další žížala rychle vlítla do nejbližšího tunelu. Říkala si, že je lepší srážka s vlakem než s rozzuřenou housenkou.
Poslední žížala měla takový šok, že se cpala šnekovi do ulity.
A Jůlinka? Ta se té uřvané housenky tak lekla, že utíkala hned domů. Ale ouha ... před truhlíkem se vyvalovala ta hromada chlupů!
Jůlinka přemýšlela, jak by tu potvoru odlákala. Říkala si, že když tomu zvířeti smrdí z tlamy, určitě nemá rádo voňavé věci. Jůlinka utrhla kousek máty a hodila ho před nos toho zvířete. Úspěch! Kočka okamžitě vystartovala a zmizela.
Jůlinka se v klidu mohla vrátit domů:-)
Děkuji všem, kteří dorolovali až do konce:-)
Ajka
